Kromě jiného bylo na programu vystoupení historika Stanislawa Slawomira Nicieji. Týkalo se událostí 1. sv. války. Zatímco pro většinu zemí Evropy skončila válka 11. listopadu 1918, na východě Evropy pokračovala dvouletá válka polsko-bolševická.
Rozhodující bitva této dvouleté polsko-bolševické války nedaleko Varšavy vstoupila do historie pod názvem Zázrak na Visle. Sovětští bolševici plánovali ovládnutí Polska jako základny k dalšímu útoku na Evropu s cílem vytvořit velký sovětský proletářský stát, přenést ruskou revoluci do celé Evropy. Tomuto plánu stálo v cestě Polsko.
Obzvlášť zajímavou informací pro nás byl termín „Polské Thermopyly“. Byla to další rozhodující bitva, která zabrzdila postup bolševických vojsk. Odehrála se u Lvova.
17. srpna 1920, poblíž Zadwórze, města ležícího 33 kilometrů od Lvova, svedla polská jednotka hrdinskou bitvu proti drtivým silám 1. jízdní armády Semjona Buďonného. K bitvě došlo, když prapor mladých polských dobrovolníků ze skupiny kapitána Romana Abrahama, ustupující pod tlakem bolševiků, narazil u Zadwórze na jednotku 6. jízdní divize. Po těžkých bojích Poláci dobyli opevněné polské kopce. Navzdory drtivé přesile nepřítele se Poláci bránili jedenáct hodin. Zdecimováni bojovali až do konce s pažbami pušek a bajonety. Ze 330 polských vojáků jich 318 zahynulo. Velitel polského praporu, kapitán Bolesław Zajączkowski, zvaný od té doby „polský Leonidas“ a několik přeživších důstojníků spáchalo sebevraždu. Význam tohoto boje spočíval v tom, že zadržel nepřátelské vojsko a umožnil zbývajícím jednotkám bezpečně se stáhnout a připravit obranné pozice u Lvova.
V dalším příspěvku bylo připomenuto, jak v období před 2. sv. válkou žilo mnohonárodnostní obyvatelstvo západní Ukrajiny tehdejší Polské republiky v dobrých sousedských vztazích.
Byli to Poláci, Ukrajinci, Češi, Židi i Němci. Až válka způsobila nepřátelství, nenávist a zlo.
A tak se do slavnostní atmosféry vmísil vtíravý pocit analogie se současnou situací na „východní hranici.“

Ludmila Čajanová, členka KDU-ČSL okresu Bruntál, Krnov